velikonoční klapotání

Zvony z kaple sv. Matouše odletěly na Zelený čtvrtek do Říma, dle staré tradice zvuk zvonu nahradil zvuk klapotek a řehtaček až do Bílé soboty. Tradice se v naší obci drží po několik generací. Děkujeme rodičům a jejich dětem. Děkujeme panu Kadulovi za vzpomínky. Závěrečný průvod 30. 3.2024.

V poledne na Bílou sobotu 30.3.2024 při závěrečném průvodu a ukončení klapotání , rtuť teploměru ukozovala více než 20 stupňů.
Ze vzpomínek pana Kaduly:
Velikonoční pozdrav „Zbyslavjákům“.

Je už to neuvěřitelných 76 let co jsem se jako malý klučina poprvé zúčastnil ve Zbyslavicích velikonočního „klapotání“. Dokonce mám před očima i svoji starou klapotku, kterou jsem zdědil po mém strýci. Byla už řádně opotřebovaná, zato pevná, z tvrdého dřeva. Až do páté třídy jsme my, kluci chodili „klapotať“ a těšili jsme se na ten pátý ročník, kdy jsme byli „kaplaři“ a mohli celé dění dirigovat.
Mé vzpomínky vybudila zpráva na internetu, která zvala děti, aby se této tradiční akce účastnily a tak jsem i já, pamětník jel do Zbyslavic. A… byl jsem nadšen z toho, že se tato krásná tradice udržuje. Myslím, že poděkování patří všem, kteří na tom mají zásluhu.

Jiří Kadula, sen. z Velké Polomě neděle 31. března 2024

Klukovské Velikonoce.

Na vesnici se klukovské radovánky podstatně odlišovaly od těch městských. Mohu to posoudit, naši příbuzní bydleli ve městech, v Čechách i na Moravě a při návštěvě naší rodiny ve Zbyslavicích byli z vesnického způsobu života dětí i dospělých úplně překvapeni.

Jednou ze zvláštností bylo také velikonoční klapotání, na které si rád vzpomínám a že se tento zvyk udržuje ve Zbyslavicích dodnes mne nesmírně těší!

Na Zelený čtvrtek to všechno vlastně začínalo. Podle zvyku se v ten den měla jíst zelená strava, aby člověku po celý rok bylo zachováno zdraví. Název toho dne je pravděpodobně odvozen od zeleného mešního roucha, které v ten den kněží při liturgii užívali. Ten den měly naposledy ráno zaznít zvony a měly by umlknout až do Bílé soboty. „Zvony odlétají do Říma“ říkalo se.

A to byl apel pro zbyslavské kluky, kteří nastoupili místo zvonů s kapotkami a řehtačkami. Sám jsem tuto atmosféru po několik let, kdy jsem chodil do Národní školy, zažíval. Již před 12 hodinou s vyzkoušeným nářadím jsme se shromažďovali kolem kaple svatého Matouše v očekávání tzv. „kaplařů“. To byli kluci z 5. třídy, kteří klapotání organizovali a protože jim byly svěřeny klíče od kaple, dostali ono pojmenování. Do této funkce jsme všichni chtěli dorůst.

Před 12. hodinou se náš průvod klapotářů dal do pohybu. V čele šli kaplaři s řehtajícím „tragačem“ a na krku zavěšeným rovněž řehtajícím „truhlíkem“. Za nimi všechny děti z vesnice co měly klapotku. Malou Stranou dolů, Velkou Stranou nahoru, kolem školy a nahoru kolem Klapucha. Krátká pauza a na vrchním konci zase naplno, Starou Školou dolů a kolem „pomníka“ zpět ke kapli. Že už oznamování poledne bylo časově posunuté až tak nikomu nevadilo. Trasy klapotání se ale měnily, aby lidé na všech ulicích věděli o naší záslužné činnosti, oznamující nejen poledne, ale i svítání a svatvečer. Věřilo se, že oním rámusem se také od lidských obydlí vyhánějí zlé síly.

Na Velký pátek ráno, ještě před východem slunce, jsme šli všichni, kteří nezaspali, s klapotáním až na dolní konec vesnice, na louku, kde ve studánce „V karlubku“, kousek za domkem paní Brhlové, jsme si s velkým sebezapřením omyli obličej k ochraně proti všem nemocem. A pro zahřátí jsme o to silněji klapotali.

Velký pátek byl den klidu, bez práce, bez kouření, den půstu. Ale ve 3 hodiny odpoledne se zase klapotalo, neboť to byla hodina ukřižování Ježíše Krista.

Bílá sobota je posledním postním dnem. Ježíšovo tělo bylo sundáno z kříže a uloženo do hrobu. V odpoledním čase chodili kaplaři po vesnici dům od domu, zaklapotali a od hospodářů za svou službu dostávali drobné mince nebo vajíčka. Až obešli dědinu, odnesli koledu do kaple a začalo odměňování. Podle registrace účastníků klapotání byla i spravedlivá odměna, drobné mince a vajíčka.

V kostele sv. Bartoloměje v Olbramicích se konala večerní bohoslužba – slavné Vzkříšení. Po obřadu virgilie se zvony „vrátily z Říma“ a znovu se rozezněly. Pro tento rok naše klapotání skončilo.

Když jsem po mnoha, mnoha letech navštívil kapličku sv. Matouše, vzpomněl jsem si, že pod stupněm u oltáře byl vždy uschován řehtající „truhlík a tragač“. Kdož ví, snad je to dosud jejich skrýš…..Kéž by to byla pravda.

Ve Velké Polomi vzpomínal 28.12.2017 Jiří Kadula, sen.