Zbyslavice jsou poprvé zmiňovány v roce 1359, kdy je vlastnil Bohuslav ze Zbyslavic. Při dělení Opavska v roce 1377 připadla obec knížatům Přemkovi a Václavovi.

V roce 1413 se jako vlastník Zbyslavic uvádí Myslibor, roku 1431 Jan ze Zbyslavic. V letech 1466–1471 ves vlastnil Jiřík z Rýznburka, po něm Zuzana ze Zbyslavic. V roce 1573 byl zbyslavický statek připojen k panství bravantskému.

Nejstarší zmínka o zbyslavských fojtech pochází z roku 1594. Fojt (rychtář) zastupoval v obci vrchnost a její poddané. Obec si mohla rychtáře volit, nebo mohla být tato funkce dědičná. K jeho povinnostem patřilo nižší soudnictví, správa obce, zastupování vůči okolí a dozor nad plněním příkazů vrchnosti, včetně výběru daní. Později byla tato funkce nahrazena starostou.

V roce 1678 prodala Anna Alžběta Štyrnská Zbyslavice hraběti Jiřímu Štěpánu z Vrbna. Přesná délka vlastnictví hrabat z Vrbna není doložena. Kolem roku 1820 přechází Zbyslavice do vlastnictví rodu Larisch-Mönnichů, kteří je v polovině 19. století prodali hrabatům Blücherům z Wahlstattů. Ti statek vlastnili až do roku 1926, kdy proběhla parcelace a pozemky byly rozděleny mezi drobné uchazeče. Zbylé části statku získali manželé Petr a Hermína Ovečkovi z Litenčic u Kroměříže.

V roce 1933 byl statek, se kterým Ovečkovi nedokázali hospodařit, přidělen členům „Mlékařského družstva“. Les o rozloze 270 ha zůstal v rukou rodiny Blücherů, zatímco budovy bývalého dvora byly rozděleny mezi:

• manžele Josefa a Marii Nykšovy (č.p. 41),
• manžele Vladimíra a Annu Kučerovy (č.p. 51),
• Klementinu Petrášovou (č.p. 147).

Zbývající pozemky byly rozděleny mezi další občany obce.

Moderní období

V době první republiky došlo k další parcelaci zbyslavského dvora. Během komunistické éry se obec zapojila do budovatelských a hospodářských aktivit.

V současnosti Zbyslavice procházejí řadou změn – dochází k nové výstavbě rodinných domů, úpravám veřejných prostranství a rozvoji kulturního života obce.

Tvrz Zbyslavice

Místo tvrze se nachází asi 300 metrů jižně od centra obce na vyvýšeném pahorku, který přirozeně chrání údolí říčky Seziny. Tvrziště bylo chráněno mohutným obloukovým příkopem, jehož hloubením vznikl čtvercový pahorek (4–6 metrů vysoký, 20×20 m), na kterém tvrz stávala.

V současnosti nejsou na místě viditelné pozůstatky zdiva.

• Ve střední části severní strany je patrná prohlubeň, pravděpodobně pozůstatek brány.
• Západní část jádra je plochá, ohraničená nízkým valem, pod kterým může být obvodové zdivo.
• Jihovýchodní část je snížená a členitá, pravděpodobně se zde nacházela podsklepená palácová budova.

Celková konstrukce tvrze byla pravděpodobně smíšená – kamenné základy, dřevěná patra. Množství kamenné sutě ve svazích napovídá o existenci zděných prvků.

Opevnění tvrze

Tvrz byla chráněna širokým příkopem ze severu, západu a částečně východu, přes který vedl dřevěný most.

• Část příkopu byla srovnána zemědělskou činností.
• V jihovýchodní části se dochovala výrazná teráska, pravděpodobně pozůstatek obranného valu.

Tvrz Zbyslavice je významným historickým místem, které si zaslouží další archeologický průzkum.

📖 Zdroj: Šlechtická sídla na Novojičínsku (J. Tichánek, Z. Šerý, 2003)