Památky v obci

Tvrz Zbyslavice

Tvrz Zbyslavice se nacházela přibližně 300 metrů jižně od centra obce na strategicky výhodném místě – na mírném návrší, které prudce klesá do údolí říčky Seziny. Tento přirozený terénní útvar byl ideálním pro stavbu feudálního sídla, neboť jeho obranu posiloval mohutný příkop oddělující tvrziště od okolního terénu.

Struktura a podoba tvrze

Tvrz byla situována na uměle vytvořeném pahorku pravidelného čtvercového půdorysu o rozměrech přibližně 20 × 20 metrů. Získaný materiál z vyhloubeného příkopu byl navršen na zadní část plošiny, čímž vzniklo návrší vysoké 4–6 metrů.

V současnosti již na místě nejsou patrné žádné viditelné pozůstatky zdiva. Nicméně členitý terén naznačuje přítomnost historických staveb. Ve středu severní části tvrziště se nachází prohlubeň, která mohla být původním vstupem. Západní část jádra je plochá, ohraničená nízkým zemním valem, pod nímž se mohou skrývat zbytky obvodového zdiva. V jihovýchodní části, kde je terén nejvíce snížený a členitý, lze očekávat pozůstatky hlavní podsklepené budovy, snad paláce.

Tvrz pravděpodobně kombinovala kamenné a dřevěné konstrukce – zděné základy s dřevěnými patry. Tuto hypotézu potvrzuje množství kamenné sutě odhalené ve svazích pahorku i přítomnost nízkého valu na západní straně jádra, který může ukrývat původní zeď.

Obranné prvky

Příkop, který chránil tvrz ze západu, severu a částečně i východu, byl původně velmi mohutný a přístup do tvrze zajišťoval dlouhý dřevěný most vedoucí k bráně. Vlivem intenzivního zemědělského využívání okolních pozemků se dnes zachovala pouze část příkopu v severní části lokality. Opevnění na jižní straně, směrem k údolí, naznačuje výrazná terasovitá úprava terénu, která mohla být pozůstatkem ochranného valu.

Ačkoli tvrz Zbyslavice dnes neexistuje v hmotné podobě, její historický význam dokládají terénní relikty a archeologické nálezy, které mohou v budoucnu pomoci s rekonstrukcí její podoby a historie.

Historie tvrze

Již k roku 1357 je ve Zbyslavicích uváděn Vojslav ze Zbyslavic – purkrabí na hradě Hradci u Opavy. Ten zřejmě někdy před rokem 1359 nechal vystavět tvrz. Roku 1377, při dělení Opavska, připadly Zbyslavice knížatům Václavovi a Přemkovi. V této době je zde uváděn Ješek z Klimkovic, který držel i část Olbramic. Roku 1407 zde sídlil Bedřich ze Zbyslavic, po něm v letech 1413–1414 Myslibor ze Zbyslavic.

V období 1429–1452 je jako majitel tvrze uváděn Jan Tlačisvět ze Zbyslavic. Mezi lety 1455–1484 je držitelem tvrze Jiří z Rýzmburka a ze Zbyslavic, s jistotou zde působil v letech 1466–1471. Jeho manželkou byla Zuzana Zbyslavská, která po jeho smrti spojila své sídlo s příbuznými Janem Falklem z Czochendorfu, Hynkem Kepinou ze Zvole a Jindřichem z Děhylova. Přesto si vymínila držení Zbyslavic až do své smrti. Vladykové ze Zbyslavic vlastnili tvrz až do roku 1466.

Roku 1513 prodali tři spoludědicové – Jindřich z Děhylova, Jan Čambor z Jiskřičína a Kateřina ze Zvole a Bludovic – celý majetek Václavovi z Bítova a Vladěnína. Václav Bítovský však již po šesti letech převedl vlastnictví na Hynka Bruntálského z Vrbna a na Klimkovicích. Roku 1553 se majitelem stal jeho synovec Bartoloměj z Vrbna, po něm jeho bratranec Štěpán Bruntálský z Vrbna. Štěpánovi synové prodali panství Klimkovice se Zbyslavicemi svým bratrancům Bernardovi a Hynkovi, vnukům Hynkova bratra Bernarda. Roku 1590 se stal jediným majitelem Hynek II., který roku 1573 prodal Zbyslavice a Olbramice Janu staršímu Bravantskému z Chobřan.

Po připojení Zbyslavic k bravantickému panství tvrz postupně ztrácela na významu a zanikla. Sídlem vrchnosti se v následujících letech stal statek vedle bývalého panského dvora.

Zdroj: Šlechtická sídla na Novojičínsku (J. Tichánek, Z. Šerý, 2003)

Větrný mlýn

Historie větrného mlýna ve Zbyslavicích sahá až do 18. století. Podle kronik zde původně stával dřevěný mlýn německého typu, který je poprvé zmiňován v roce 1752 a znovu v roce 1755.

V roce 1869 na jeho místě vyrostl zděný větrný mlýn, jehož stavbu realizovali Johann Beier a Carl Ulrich – jejich jména jsou dodnes vytesána nad vchodem do budovy. Mlýn zůstal v majetku rodu Ulrychů až do roku 1937, kdy jej převzal František Kantor.

Během druhé světové války byl mlýn silně poškozen, když sloužil jako kulometné hnízdo německé armády. Po válce přešel do vlastnictví státu, který jej však ponechal chátrání. Záchrany se dočkal až v roce 1974, kdy jej nový majitel začal citlivě rekonstruovat.

Aktuálně je mlýn v soukromých rukou a prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes slouží jako rodiný dům a připomíná bohatou historii regionu.