Byl pátek 19. října 2018, seděli jsme v sále, kde už byli tolikrát, mnozí moc nepoznávali. Ve vzduchu bylo cítit skoro až posvátné napětí. Všude kolem nás ožívala historie. Nadmula nás hrdost, že jsme občanem Zbyslavic, občanem naší republiky. Melancholie nad uplynulými časy orosila naše tváře. Ten den jsme slavili sto dlouhých let, bojů i míru, útrap i radostí, vzpomínek i očekávání. Není to vždy samozřejmost.