Kronika obce Zbyslavice má dva svazky a je psána od roku 1947. V roce 1928 sepsal místní obecní knihovník pan Osvald Kurka historické záznamy do roku 1937.
V Digitální archivu Zemského archivu v Opavě je uložena kronika obce s názvem Pamětní kniha obce Byslavic. Listovat si můžete pomocí odkazu:
http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=04BB5042634311E4AF1AD4BED9A45B4B&scan=1 ,
a tím se přímo proklinout do aplikace, která umožní v kronice listovat, přibližovat jednotlivé zápisy nebo si je stáhnout do počítače.
Kronika obce Zbyslavice je psána od roku 1946 - 1965. Zde najdete také historické záznamy obce do roku 1937, které zaznamenal v roce 1928 místní obecní knihovník pan Osvald Kurka.
Kronika je digitalizována, číst a listovat v ní můžete zde: Kronika obce Zbyslavic.
Během druhé světové války byla kronika odvezena Rudolfem Matuschkem, občanem německé národnosti, do Nepříval u Olomouce, kde ji zakopal v jednom ze zdejších sklepů. Kronika byla nalezena, ale ve značně poškozeném stavu, proto po ukončení války rozhodla komise o napsání a vedení nové kroniky. Prvním kronikářem byl pan Augustin Kadula, řídící učitel, který začíná psát kroniku od v podstatě od nejstarších dějin obce a začíná rokem 1359, kdy je poprvé obec Zbyslavice zmiňována v historických pramenech. Autor čerpá až do první světové války převážně z archivních materiálů. Kronika obsahuje informace nejen o hospodářském, politickém a kulturním dění v obci, ale všímá si také dějin státu a národu jako celku. Od roku 1953 je pověřen psaním kroniky pan Vilibald Rozsypal, ředitel zdejší základní školy. V zápisech se však střídá s paní Marii Rozsypalovou, učitelkou.
Kronika obce od roku 1976 - 1990.
Druhý svazek kroniky začíná rokem 1976 a kronikářem je jmenován pan Teofil Pačka, rodák ze Zábřehu u Hlučína. Do Zbyslavic se přestěhoval po svatbě v roce 1955. Do kroniky zaznamenával velmi pečlivě její události, aktivity zdejších spolků, výstavbu obce a nezapomínal ani na místní lidové obyčeje. Kronika končí rokem 1990, od té doby nejsou události v obci zaznamenávány. Je však důležité znovu navázat na tuto kronikářskou tradici, kterou zavedly předchozí generace, a pokračovat v ní, a předat tak dějinné události, zvyky a tradice nadcházejícím generacím.